Ferrata Dolomity 2009
Jako každý rok v poslední době, i letos jsme dali přednost před poleháváním u moře aktivní dovelené v horách. Rozhodli jsme se vyzkoušet, co zvládnou naše těla i naše oblečení v náročném terénu italských Dolomit. Vydali jsem se prozkoumat zajištěné cesty, tzv. ferrata v okolí olympijského městečka Cortina d´Ampezzo.
Punta Fiames - 2240m
Z našeho výchozího bodu, kempu Olimpia, se nám nabízela možnost velkého množství vysokohorských procházek. Předpověď počasí byla vynikající, 5 dní slunečno, mohli jsme se tedy vesele připravovat.
Den první - ferrata Strobel
První den po příjezdu jsme si naplánovali slézt horu, na kterou jsme se dívali z našeho stanu, Punta Fiames, 2240m. I Přes optimální předpověď počasí, jsme neopomenuli nabalit nejen krátká trika, v mém připadě (Spartaka), ale také teplejší oblečení (Tiberius, Hanibal). A intuice se vyplatila. V první fázi výstupu jsme byli schování za horou ve stínu a teplo nám i přes namáhavý výstup nebylo.
Ferrata Strobel
Vzhledem k tomu, že ferrata jsme navštívili poprvé, tak jsme pořádně nevěděli na co se přichystat. O to víc jsme byli příjemně překvapeni touto ferratou (ferrata Strobel). Po asi hodinovém výšlapu k začátku ferraty, nás čekala zajištěná cesta která vedla téměř kolmo vzhůru. Celou dobu výstupu (lépe řečeno výlezu), jsme se těšili z krásného výhledu na náš kemp a sousedící stadion. Asi v půli cesty se nám poté otevřela scenéria na městečko Cortina d´Ampezzo a od toho okamžiku na nás pěkně pražilo sluníčko. Z vrcholu Punta Fiames jsme viděli i zbytky sněhu na vrcholcích skupiny Tofana.
 |
 |
| Cesta k ferratě Strobel | Pohled na Cortinu d´Ampezzo |
Cesta zpět již nebyla tak skvělá jako nahoru. Šli jsme kamenitou průrvou, o které se jen stěží dalo říct, že je to cesta. I přesto jsme byli na konci dne s výletem spokojeni.
Den druhý - Ferrata Marino Bianchi a část Ivano Dibona
Druhý den jsme šetřili síly a rozhodli jsme se nechat vyvézt lanovkami pod vrchol Cima di Mezzo (3154m) a na něj se pak dostat po ferratě Marino Bianchi. Ferrata měla převýšení jen necelých 200m ,ale rozhodně nebyla pro ty, kteří trpí závratěmi.
Ferrata Marino Bianchi - těsně před vrcholem Cima di Mezzo
o celou dobu výstupu jsme se kochali nádherným výhledem jak na Sextenské Dolomity na severu, tak i skupinu vrcholků Tofana či na údolí s městečkem Cortina d´Ampezzo. Při zpáteční cestě k lanovce jsme si ještě odskočili na visutý most, který ležel na ferratě Ivano Dibona.
Žebřík na ferratě
Visutý most na ferratě Ivano Dibona
Výhled na horní stanici Rif. Lorenzi
Den třetí - odpočinkový
Další den byl odpočinkový, sloužil k navštívení olympijského městečka a nabrání nových sil na poslední cíl našeho výletu.
Den čtvrtý - výstup na Col Rosa
Počasí se nám mírně zhoršilo, tak jsme se vypravili na vrchol hned za kempem, Col Rosa, vysoký „pouhých“ 2166m. Tento vrchol předznamenal asi dvouhodinový výšlap k ferratě Ettore Bovero lesnatým porostem. Ferrata byla velmi kolmá, takže jsme si připadali jako na nějakém horolezeckém výcviku než na procházce po zajištěné cestě. Během výstupu se počasí umoudřilo a my se mohli nechat unášet nádherným výhledem na údolí s Cortionou a na špičky lesů pod námi, které působily jako špendlíkové hlavičky.
Traverz na ferratě
Na samém vrcholu Col Rosa nás čekalo překvapení v podobě cca 60-ti lidí z toho asi 40-ti Čechů. Je pravda, že nás během výstupu několik lidí předběhlo, ale většinou cizinců. Následně se vše vyjasnilo. Cesta na horu byla i z druhé strany, sestup jsme tedy absolvovali po ní. Ale rozhodně nebyla tak nádherná jako ta naše.
Výhled na údolí s kempem Olimpia a městečkem Cortina d´Ampezzo
Pak už nás čekala jen cesta domů, s myšlenkou, že v Dolomitech na feratách nejsme rozhodně naposled.
Zákaznické okénko ::
